Arménie 2021
To index page Previous page Next page
Original image
Muzeum arménské genocidy
Na 12 čedičových pylonech na nádvoří muzea jsou vytesána slova světových osobností – očitých svědků k arménské genocidě
  • Joseph Markwart
    (německý vědec, 1916)
    I po vyhlášení ústavy bylo hlavním heslem turecké politiky "Bez Arménů nebude arménský problém".
  • Henry Morgenthau st.
    (velvyslanec USA v Osmanské říši, 1919)
    Když turecké úřady vydaly příkaz k těmto deportacím, pouze tím vydaly rozsudek smrti celé rase; dobře si to uvědomovaly a v rozhovorech se mnou se nijak zvlášť nesnažily tuto skutečnost zastřít... Jsem přesvědčen, že celá historie lidského rodu neobsahuje tak strašnou epizodu, jako je tato. Ve srovnání s utrpením arménské rasy v roce 1915 se velké masakry a pronásledování minulosti zdají být téměř bezvýznamné.
  • Armin Wegner
    (německý spisovatel, 1919)
    Tragédie tohoto národa je událostí, která nemá v dějinách lidstva obdoby. Tato událost. která byla zdůvodňována vojenskou nutností, byla jen záminkou k zamaskování ZLOČINU století. Šlo o vyhlazení národa, který je pracovitý a má bohatou kulturu.
  • Luis Einstein
    (americký diplomat, 1917)
    Vyhlazení arménského národa je nejtěžší tragédií a takovou i zůstane. Je to hanba celého lidstva, včetně Německa, protože tato země byla privilegovaným spojencem Turecka a neudělala nic, aby zabránila vyvraždění celého křesťanského národa.
  • Valerij Gordlevskij
    (ruský orientalista, 1917)
    Nebyl to jediný případ, kdy země zrudla krví Arménů, ale kvůli válce byly masakry obrovské. Genocida probíhala v určitém stylu; lidé byli deportováni z měst na opuštěná a izolovaná místa, kde byli masakrováni nebo umírali hlady. Byla to jatka, bezprecedentní masakr lidí.
  • Hans Wangenheim
    (německý velvyslanec v Turecku, 1915)
    Deportace je stejně tvrdá jako masakry a není divu, že se nakonec Arméni postaví na odpor. I bez naděje na úspěch svědčí ty prostředky, kterými se deportace provádí, o tom, že vláda skutečně usiluje o vyhlazení arménského národa v tureckém státě.
  • Arnold Toynbee
    (britský historik, 1915)
    Všechna tato zvěrstva byla spáchána na Arménech, přestože se nedopustili ničeho špatného.
  • Anatole France
    (francouzský spisovatel, 1916)
    Arménie umírá, ale přežije. Ta trocha krve, která zbývá, je vzácná krev, která zrodí hrdinskou generaci. Národ, který nechce zemřít, nezemře.
  • Fritdjof Nansen
    (norský veřejný činitel, 1915)
    Masakry teď nemají v dějinách lidstva srovnání. Masakry Abdula Hamída jsou zanedbatelné ve srovnání s tím, co provedli dnešní Turci.
  • Jacques de Morgan
    (francouzský vědec, 1917)
    Deportace západních Arménů nejsou ničím jiným než skrytým vyhlazováním rasy. Neexistuje dostatečně bohatý jazyk, který by popsal jeho hrůzy.
  • Valerij Brusov
    (ruský básník, 1917)
    Turci pokračovali ve své předchozí politice. Nepřestávali páchat masové a nejstrašnější masakry, kterých by se neodvážil ani Timur Lenk (Tamerlán).
  • Fayez el Husein
    (arabský publicista, 1917)
    Kdo dokáže popsat pocity, které očitý svědek zažívá, když myslí na tento hrdinný a nešťastný národ. Jeho odvaha a duch překvapují celý svět. Národ, který byl včera jedním z nejenergičtějších a nejpokrokovějších národů Osmanské říše, se stává vzpomínkou.