Muzeum arménské genocidy
Na 12 čedičových pylonech na nádvoří muzea jsou vytesána slova světových osobností – očitých svědků k arménské genocidě
Joseph Markwart
(německý vědec, 1916)
I po vyhlášení ústavy bylo hlavním heslem turecké politiky "Bez Arménů nebude arménský problém".
Henry Morgenthau st.
(velvyslanec USA v Osmanské říši, 1919)
Když turecké úřady vydaly příkaz k těmto deportacím, pouze tím vydaly rozsudek smrti celé rase; dobře si to uvědomovaly a v rozhovorech se mnou se nijak zvlášť nesnažily tuto skutečnost zastřít... Jsem přesvědčen, že celá historie lidského rodu neobsahuje tak strašnou epizodu, jako je tato. Ve srovnání s utrpením arménské rasy v roce 1915 se velké masakry a pronásledování minulosti zdají být téměř bezvýznamné.
Armin Wegner
(německý spisovatel, 1919)
Tragédie tohoto národa je událostí, která nemá v dějinách lidstva obdoby. Tato událost. která byla zdůvodňována vojenskou nutností, byla jen záminkou k zamaskování ZLOČINU století. Šlo o vyhlazení národa, který je pracovitý a má bohatou kulturu.
Luis Einstein
(americký diplomat, 1917)
Vyhlazení arménského národa je nejtěžší tragédií a takovou i zůstane. Je to hanba celého lidstva, včetně Německa, protože tato země byla privilegovaným spojencem Turecka a neudělala nic, aby zabránila vyvraždění celého křesťanského národa.
Valerij Gordlevskij
(ruský orientalista, 1917)
Nebyl to jediný případ, kdy země zrudla krví Arménů, ale kvůli válce byly masakry obrovské. Genocida probíhala v určitém stylu; lidé byli deportováni z měst na opuštěná a izolovaná místa, kde byli masakrováni nebo umírali hlady. Byla to jatka, bezprecedentní masakr lidí.
Hans Wangenheim
(německý velvyslanec v Turecku, 1915)
Deportace je stejně tvrdá jako masakry a není divu, že se nakonec Arméni postaví na odpor. I bez naděje na úspěch svědčí ty prostředky, kterými se deportace provádí, o tom, že vláda skutečně usiluje o vyhlazení arménského národa v tureckém státě.
Arnold Toynbee
(britský historik, 1915)
Všechna tato zvěrstva byla spáchána na Arménech, přestože se nedopustili ničeho špatného.
Anatole France
(francouzský spisovatel, 1916)
Arménie umírá, ale přežije. Ta trocha krve, která zbývá, je vzácná krev, která zrodí hrdinskou generaci. Národ, který nechce zemřít, nezemře.
Fritdjof Nansen
(norský veřejný činitel, 1915)
Masakry teď nemají v dějinách lidstva srovnání. Masakry Abdula Hamída jsou zanedbatelné ve srovnání s tím, co provedli dnešní Turci.
Jacques de Morgan
(francouzský vědec, 1917)
Deportace západních Arménů nejsou ničím jiným než skrytým vyhlazováním rasy. Neexistuje dostatečně bohatý jazyk, který by popsal jeho hrůzy.
Valerij Brusov
(ruský básník, 1917)
Turci pokračovali ve své předchozí politice. Nepřestávali páchat masové a nejstrašnější masakry, kterých by se neodvážil ani Timur Lenk (Tamerlán).
Fayez el Husein
(arabský publicista, 1917)
Kdo dokáže popsat pocity, které očitý svědek zažívá, když myslí na tento hrdinný a nešťastný národ. Jeho odvaha a duch překvapují celý svět. Národ, který byl včera jedním z nejenergičtějších a nejpokrokovějších národů Osmanské říše, se stává vzpomínkou.
